MUDr Robert Tomáš PhD

Syndrom karpálního tunelu je nejčastější úžinový syndrom horní končetiny způsobený útlakem nervus medianus pod příčným karpálním vazem, který spolu se šlachami ohybačů prstů probíhá karpálním tunelem. Vlivem zbytnění a ztuhnutí vazu dochází k tlaku na nerv, což se nejčastěji projevuje brněním a necitlivostí I.–III. prstu, zejména v noci, bolestí vystřelující do prstů a postupně i poruchou citlivosti či hybnosti palce, přičemž ženy bývají postiženy čtyřikrát častěji než muži. Diagnóza se potvrzuje elektromyografií (EMG). Pokud jsou obtíže mírné a krátkodobé, lze zvolit konzervativní léčbu zahrnující klidový režim, nesteroidní protizánětlivé léky, fixaci zápěstí dlahou v neutrální poloze nebo aplikaci kortikoidní injekce do karpálního tunelu, přičemž efekt může být dočasný. Při přetrvávajících nebo výrazných potížích je indikována chirurgická léčba, buď standardní otevřenou technikou s řezem ve střední čáře dlaně a přetětím karpálního vazu, nebo šetrnější endoskopickou monoportální metodou prováděnou z jedné drobné rány v zápěstní rýze, při níž se vaz protne pod optickou kontrolou s minimálním poškozením okolních tkání. Operace obvykle rychle odstraní noční brnění a bolesti, zatímco porucha citlivosti či oslabení palce se upravují postupně podle schopnosti regenerace nervu. Po výkonu následuje časné zapojování ruky do běžných činností, případně rehabilitace a návrat do práce podle typu zátěže zpravidla mezi 3.–30. pooperačním dnem. Operace neřeší bolesti ruky z jiných příčin, například artrózu, revmatické obtíže či potíže vycházející z krční páteře, jejím hlavním cílem je uvolnění nervu a prevence jeho nevratného poškození.